Farnost a Kostel sv. Mikuláše v Topolanech

O vzniku a založení osady Topolany nelze nic určitého sděliti. Jméno "Topolan" uvádí se však v listinách již k r.1107. Nelze bezpečně doložiti, že se jedná o Topolany u Vyškova.

Duchovní správa založena byla asi v r.1388 a přiděleny k ní hned od počátku osady Křížanovice, Herotice a Rybníček, které patřily pod biskupské panství vyškovské nebo olomoucké kapitule. Patronát kostela držel v uvedeném roce dle Wolného církevní Topografie Hieronym z Buchlovic. Od r.1668 farnost v péči fary vyškovské a to až do r.1859, kdy opět zřízena samostatná farnost. Po zřízení biskupství v Brně r.1777 bylo vyškovské děkanství - a tedy i farnost Topolany - podřízeno tomuto biskupství a to až do r.1862, kdy bylo děkanství vyškovské, a s ním i řada farností, vráceno opět pod správu arcidiecéze olomoucké.

Ve farní kronice se uvádí souvislá řada duchovních správců od r.1528 do současnosti.

V paměti farníků setrvávají jména posledních z této řady:
P. Karel Šamárek 1874-1890
P. Ignác Kupčík 1890-1899
P. František Strakoš 1990-1913
P. František Smutný 1913-1929
P. František Jemelka 1930-1944
P. Václav Zamazal 1944-1975

Od r.1975 farnost neobsazena, svěřena do péče duchovního správce v Mor.Prusích. Bohoslužby pravidelně jen v neděli a jedenkrát v týdnu ve všední den. Jestliže se k r.1388 uvádějí údaje o duchovní správě v Topolanech, je jistě oprávněný předpoklad, že ve stejné době - a snad i značně dříve - už stál v osadě i kostel. Bohužel, nelze tento předpoklad doložit písemným svědectvím, neví se tedy, kdy a kým byl kostel postaven.

Před r.1760 stál kostel na místě nynější školní budovy. Kostel i kaplánka mnoho trpívaly záplavami způsobovanými rozvodněním řeky Hané, která tehdy proudila starým korytem. Opakované záplavy vedly v první polovině 19.století k přeložení toku Hané do nově vybudovaného koryta, které už Hanou ze svého sevření do obce nepustilo. Kolem kostela byl hřbitov, na kterém se pochovávalo až do r.1786. K jeho úplnému zrušení došlo v r.1792. Byla tam zřízena farní zahrada.

Stavba nového kostela byla zahájena v r.1761 a dokončena v r.1766, kdy byl také slavnostně posvěcen. Zasvěcen byl svatému Mikuláši, Stal se výraznou dominantou nivy řeky Hané svou světlou fasádou a střízlivou věží, původně zakončenou nízkým jehlanem, který byl v r.1897 nahrazen cibulovitou bání, jak ji známe doposud.

Obraz sv. Mikuláše za hlavním oltářem je od vídeňského malíře Felixe Leicherta. Původní obrazy na bočních oltářích byly pro úplnou sešlost a neznatelnost r.1891 odstraněny, oltáře opraveny a umístěny na nich sochy. Na jednom socha Panny Marie Lurdské, na druhém socha svatého Josefa s Ježíškem. Z původní malířské a obrazové výzdoby se nedochovalo vlastně nic. Křížová cesta a obrazy svatých Petra a Pavla, Cyrila a Metoděje jsou nejspíš z minulého století. Podobně i dřevěné zlacené sochy svatých Jana a Pavla po boku hlavního oltáře. Další sochařská výzdoba byla postupně pořizována v dalších letech. Ozdobou chrámu v době vánoční se stal betlém v r.1937. Vedle zmíněných pozlacených soch byly v r.1939 umístěny sádrové sochy svatých Václava a Karla Boromejského. Barevné okno v severní stěně kostela vysoko nad hlavním oltářem bylo vyplněno sochou Krista Krále v r.1940. Zároveň byly pilastry v chrámu ozdobeny barokovými hlavicemi.

Zvony sebrané v letech první světové války byly v r.1925 nahrazeny zvony novými, které však padly za oběť v letech druhé světové války. Na věži je tedy nyní jen jeden zvon pocházející ze 16.století.

Původní varhany z r.1776 byly nahrazeny novými v r.1883, které mají 7 rejstříků v manuálu. Po několikeré opravě slouží dodnes.

Malířská výzdoba kostela byla obnovena v letech 1933-34. Na klenbě chrámové lodi je vyobrazena Poslední večeře a Návrat marnotratného syna, na klenbě presbytáře Korunování Panny Marie. Temperovými barvami mi tyto obrazy vytvořil mistr Josef Vyjídáček z Prostějova.

Po válce, ve čtyřicátých letech, byla provedena oprava a olíčení venku kostela. Výměna střešní krytiny a oprava dřevěné střešní konstrukce se uskutečnila v r.1972. O tři roky později byla provedena nová instalace elektrického vedení. V letech 1979-1981 probíhala generální oprava kostela zvenčí i uvnitř. Byly pořízeny nové dveře, dřevěná zdvojená okna, mosazné žlaby a svody dešťové vody aj.

V dalších letech pořízeny ozdobné brány v kostele. Po roce 1990 přebudována kanalizace, provedena oprava hřbitovních zdí, vydlážděny plochy kolem kostela a před kostelem.

V téže době nežádoucí návštěvníci při opakovaných návštěvách kostela odnesli z kazatelny andílka, ze sakristie kalich, z bočního oltáře velký mosazný kříž, od křtitelnice sošky sv. Jana Křtitele křtícího Krista. Sošky se po nějaké době vrátily. Soška zmrtvýchvstalého Krista byla pohozena v korytě Hané, odkud byla vynesena. Pro zabezpečení kostela proti podobným návštěvám byla zřízena masivní železná brána. Také ze hřbitova byly odcizeny kovové křížky a ozdoby pomníků a poslední části mosazných svodů dešťové vody. Už jen dříve narození pamatují o nedělních bohoslužbách plný kostel - děti, chlapci, děvčata, mladí, staří. Účast na bohoslužbách v současnosti je malá. Není to jen vinou výchovy v uplynulých desetiletích a celkovým stavem společnosti, ale i nezájmem o duchovní záležitosti.

Umíme si vážit odkazu našich prarodičů? Pečujme uvážlivě a zodpovědně o vše co vybudovali, pořídili a nám zanechali, aby to mohlo být důstojným odkazem naší generace generacím příštím.